Damon

Těžce polknu, v ústech mám sucho jako na poušti. Amani stojí vedle postele a trpělivě čeká, až splním svou část. Být jejím druhem, vést toto setkání, nastavit precedens pro naši rutinu před spaním, ale místo toho tu stojím nehybně jako socha, na kterou se práší na krbové římse.

Sakra.

Odkašlu si a setkám se s Amaniným pohledem. Věnuje mi hřejivý úsměv a já netuším, proč ještě nevzala nohy na