Ayla

Pouto nelže. Cítím každou jiskřičku Thaneova hněvu, když zapomene ztlumit spojení. Valí se to přes mě ve vlnách. Ztek, zármutek, krvelačnost tak silná, že přes ni sotva dokážu dýchat. Je v žaláři, a i když neslyším řetězy ani necítím pach krve, nepotřebuji to. Všechno to pulzuje tím vláknem mezi námi, buší mi to do hrudi, až mám pocit, že mi snad prasknou žebra.

Zalézám hlouběji do svého hníz