Adrian a Arielle věděli, že Rhea není jejich biologická matka a že má svůj vlastní život.

Rhea se odmlčela a v hrudi jí píchl osten smutku. "Takhle jsem to nemyslela. Chtěla jsem tobě a Adrianovi říct, abyste potom počkali u školní brány. Nechoďte pryč. Vezmu vás oba na jídlo hned po těch třídních schůzkách."

"…Opravdu, mami?" Ariellina tvář se rozzářila.

"Samozřejmě! Adrian a ty mi taky chybíte,"