Zoufale to chtěl udělat, ale nemohl.

„Protože vím, Emy, že nepatříš jen mně. Kdybych tě někdy zamkl, už bys to nebyla ty.“

Silas se na Emmu díval s takovou úctou, jakou si lidé schovávali pro bohy.

„Má Emy by měla patřit nejdřív sama sobě – a teprve potom mně.“

Byl ochotný pro ni pohřbít každou špetku své žárlivosti a temnoty, stát se jemným šlahounem, který ji bude ochotně objímat, místo aby ji v