Marcus zíral do zrcadla, kde vedle sebe přilnuly dva pramínky vlasů. Zatnul čelist a rty se mu ztenčily.

„Jestli se ukáže, že to mládě je moje,“ zamumlal hlasem, z něhož odkapávalo opovržení, „v den, kdy se narodí, ho vysadím v Mrazivém závoji.“

Marcus vychovávající mládě? To by to ubohé stvoření rovnou mohl hodit vlkům.

„Jen přes mou mrtvolu.“ Emmin tón byl ostrý jako sklo. Nikdy by neopustila sv