Chtěl se usmát, věnovat Emmě ten zářivý, bezstarostný úsměv jako dřív, ale ať se snažil sebevíc, rty se mu nechtěly pohnout.

Chtěl promluvit, říct jí, že jeho city jsou mnohem hlubší než prostá náklonnost, ale v krku ho pálilo, svíralo ho něco horkého a z úst mu nevyšlo ani slovo.

Veškerá jeho vyrovnanost, veškerá jeho sebekontrola, veškerá jeho nenucená sebedůvěra se v tu chvíli rozpadla na kusy.