Lucien klesl na kolena, na jeho pohledné tváři se rýsoval neklid. „Emmo, udělal jsem chybu. Tak do toho, udeř mě, ano?“

Při pohledu na něj, tak zmateného, téměř na pokraji pláče, se zlomyslné uspokojení v Emmině hrudi zjemnilo v teplo. Ale představení bylo představení. Teď nemohla vypadnout z role.

Shlížela na muže klečícího před ní, na tuto hrdou, schopnou, téměř nedotknutelnou postavu, zcela zlo