Malrik se zdál být tím odstrčením ohromen. Zmateně vzhlédl a ty krásné zlaté oči se mu při pohledu na Marcuse naplnily slzami.

Byl zraněný a zmatený, hlas se mu třásl, jako by se měl každou chvíli rozplakat.

„Tatínku, proč jsi mě odstrčil?

Už nemáš Malrika rád?“

„Ach, ne.“

Corvin se podíval na Malrika, který se rozvalil na podlaze a vypadal, že se co nevidět rozbrečí.

Se znepokojením v hlase řekl: