Lucienův dech se zrychlil. Hluboko v očích mu probleskl žár. Zvedl ruku a sevřel zátylek Emmy. Palcem jí lehce přejížděl po hladké kůži.

„Tak já to zkusím. Budu rychlejší.“

V jeho hlase byla bezmocná shovívavost.

Skutečnost prokázala jednu věc.

Půl hodiny nestačilo.

„Emmo, přísahám. Příště se pokusím být rychlejší.“

Lucien se podíval na Emmu. Ležela na břiše na posteli, zády k němu, a jasně ho odm