Zvedla hlavu, jako by překonávala vzdálenost času i samotného života. Zahleděl se na ni pár očí, zakalených, a přesto jasných, plných vřelosti a něžného úsměvu.

„Babi!“ Emma v tu chvíli propukla v pláč.

Zapnula si náhrdelník kolem krku. Sklonila se a vtiskla něžný polibek na Remyho měkké, baculaté čelo. „Děkuji ti, můj malý poklade.“

Zdálo se, že Remy, stále ještě napůl ve spánku, něco vycítil. Na