Marcus se stále navážel do Boha šelem.

„Oh, copak se děje?

Ozve se kritika a ty jsi hned dotčený?

To už se mě snažíš umlčet?“

Vztyčil prst k obloze a zahrozil jím, jako by plísnil rozmazlené dítě.

Nad hlavou mu zaburácel hrom, hlasitěji a ostřeji, jako by chtěl Marcuse naposledy varovat.

Marcus ten hluk ignoroval. Pusa mu jela dál a chrlila ze sebe slova s kadencí kulometu.

„Šlápl jsem ti na kuří