Jim na Marcuse prostě jen zíral s prázdným výrazem. Neodpovídal a ani se nepohnul, aby vstal. Dokonce ani nemrkl.

Pár vteřin Marcuse pozoroval, pak tiše odvrátil hlavu a znovu začal hledět do stropu, ponořený do vlastních myšlenek.

Marcus najednou nenacházel slova.

Jakmile uviděl Jimovu reakci, jeho pohledné obočí se stáhlo do hlubokého zamračení. Dokonce i ta neživá, vyčerpaná aura kolem něj jako