Vzduch v místnosti jako by zamrzl.

Jim zíral na Corvinovy našpulené rty – trčely ven jako dvě klobásy.

Na jeho obvykle bezvýrazné tváři se konečně objevila trhlina.

Byl to do očí bijící, neskrývaný hnus.

Zračil se v něm dokonce náznak lítosti, jako by se díval na někoho slabomyslného.

Jim už to dál nedokázal snést. Pomalu se posadil a přitiskl si ruku na spánek.

"Corvine." Jeho hlas byl hluboký, s