S nízko sklopenou hlavou Corvin objímal tu knihu tlustou jako cihla, která úplně zničila jeho pověst, a šoural se ke dveřím.

Sotva k nim došel, ozval se za ním znovu Jimův tichý, děsivý hlas.

"Corvine."

Corvin se zastavil a ohlédl se, v nitru mu blikla poslední malá jiskřička naděje. "Cože, ty se to chceš naučit?"

Jim řekl: "Zbav se té sklenice vody na stole. I té sklenice."

Corvin na něj zmateně