Jemný, téměř nemožný výraz na okamžik narušil Marcusovu obvykle prázdnou, napůl bezživotnou tvář.

V duchu si tu představu přehrál.

Slečna Tibarnová to nejdřív rozkouše a pak nás nakrmí? I když je to slečna Tibarnová... pořád je to už jednou rozžvýkané jídlo.

Marcus pevně stiskl rty a centimetr po centimetru svou misku tiše odsunul pryč od ní.

„Ne... ne, to je v pořádku.“

Jeho hlas zněl chraptivě a