Alaric mu lahvičku s lékem vytrhl z ruky a spěšně odrázoval. Marcuse nechal o samotě na pohovce, kde jen frustrovaně skřípal zuby.

„Ta proradná liška. Přesně jak jsem si myslel, liščímu duchovi se nedá věřit, ani co by se za nehet vešlo!“

Zamumlal Marcus tu urážku polohlasem a sklopil zrak na svou vlastní hruď, pevnou a tvrdou jako vytesanou z kamene. Zatáhl za svou košili a zaplavila ho vlna zkla