Emelie se rychle postavila a popadla nedalekou větev. Začala s ní máchat v křoví.

Ale nic tam nebylo.

Noční vítr šustil listím a vydával syčivý zvuk. Emelie vzhlédla a uviděla, jak se stíny stromů ve tmě kroutí do děsivých tvarů jako houpající se ruce.

Když chvíli zírala na tak bizarní výjev, dokonce i zvuk větru jí připadal jako žalostný křik ženy.

Její mysl se náhle naplnila nespočtem hororových