Emelie na okamžik zaváhala a pak přikývla. „Dobře, mockrát vám za to děkuju.“

„Není zač,“ odpověděl Abel zdvořile, než odešel. Emelie nečekala, že bude William tak pozorný.

Chvíli na lůžko zírala. Pak si našla kout, kde by nikomu nepřekážela, a lůžko opatrně rozložila, než si na něj natáhla deku a ulehla k odpočinku.

Po dvou nepřetržitých dnech a nocích trpění se ztuhlými zády si Emelie mohla kone