Emelie už jeho slibům nevěřila. Stejně jako u notorického gamblera už neměly žádnou váhu.

Nechtěla rušit Gretin odpočinek, a tak ho vyvedla na chodbu. „Mluv.“

Ronan se na ni podíval a opatrně se zeptal: „Ještě tě bolí ta tvář?“

Cítil vinu za to, že ji uhodil. „Za všechny ty roky jsem na tebe nikdy nevztáhl ruku...“

Emelie ho netrpělivě přerušila. „Nechme toho, ano? Ještě něco?“

Ronan omámeně zíra