Emelie tam stála, na kůži jí ulpívaly kapičky vody. Ručník už sklouzl na podlahu.

V měkkém ranním světle vypadala čistě a klidně. Její hladká ramena, výrazné křivky a štíhlé nohy měly jemný, růžový nádech. Na tváře se jí lepily mokré prameny vlasů.

Její obvyklý chlad byl ten tam a nahradilo ho něco nepopiratelně svůdného. Williamovi to připomnělo, jak se k němu včera v noci tiskla – zranitelná a n