Rtěnka měla tlumený, matně růžový odstín s nádechem šedé, což dokonale ladilo s jejím oblečením.

Emelie semkla rty a řekla: „Ty opravdu myslíš na všechno.“

William si rtěnku uložil do vlastní kapsy, přitáhl si ji k sobě a objal její štíhlá záda. Zašeptal: „Je mi to líto.“

Emelie mírně zvedla bradu a opřela si ji o jeho rameno. „Za co se omlouváš tentokrát?“

Williamův hlas byl tichý a tlumený. „Ten