„Musu, omlouvám se, ale teď uvidíš moji stránku, kterou členům smečky ukazuji jen zřídka. Jenom si poodstoupím tamhle,“ ukážu na druhou stranu místnosti a snažím se znít co nejklidněji, „Prosím, neboj se. Budu hned zpátky.“

Musu pomalu přikývne, jako by pochybovala o mém zdravém rozumu. Nemůžu se jí divit. Taky o něm pochybuju. Přejdu na druhý konec místnosti a pevně se chytím opěradla koženého kř