Když světlo pohasne, pohlédneme zpět do chodby. Luna tam stojí a zírá do místnosti, obklopená slabou fialovou září. Její pach zmizel, stejně jako naše smečkové pouto. Nebolí to, spíš je to, jako by ve mně někdo vypnul vypínač. Bez něj se cítím tak... prázdný. Cítím se nepříjemně. Je to, jako by tam dole stála už jen prázdná schránka samotné Luny.

Marco k ní udělá krok, než se zničehonic zastaví a