Když vyjdu na druhé straně portálu, Leticia už na mě čeká s otevřenou náručí a širokým úsměvem. K jejímu velkému překvapení ji přivítá ten nejtvrdší pravý hák do obličeje, jakého jsem schopná. Cítím uspokojivé křupnutí, jak se kosti v jejím nose bortí pod vahou mé pěsti. Sleduju, jak se kácí k zemi. Krev z jejího zlomeného nosu crčí na šedý koberec. Mé sestry kolem nás zděšeně lapají po dechu nad