Usrkla jsem pomerančového džusu a naklonila se k Ethanovi. „Víte,“ řekla jsem nenuceně, „ten plešatý chlápek o dva stoly za vámi vás pozoruje od chvíle, co jsme si sedli. Jeho pravá ruka neustále sklouzává k saku – tipla bych to na podpažní pouzdro.“

Ethanův výraz se nezměnil, ale oči se mu mírně zúžily. Místo aby se otočil a podíval, prostě se podíval na hodinky.

„Možná obdivuje mou kravatu,“ odp