IZZY

Pohled na všechny ve mně zničehonic vyvolává úzkost, ale jsou to oči mého druha, které vyhledám. Dívá se na mě, nehýbe se, jen zírá a zvědavě mě sleduje, aby zjistil, co udělám dál.

Alice se na mě podívá a usměje se. „Tady jsi, všichni jsme na tebe čekali,“ řekne. „Pojď si sednout, myslím, že bychom se měli všichni poznat, nemyslíš, Izzy?“

Alice vstane, vezme židli a postaví ji vedle té své,