Bylo opět ráno, přesněji řečeno další den.

První paprsek ranního slunce pronikl oknem přímo do Lisiných očí. Tiše zasténala a chtěla se otočit na druhou stranu postele, když ucítila, že leží na Alfredově těle.

„Proboha!“ zamumlala tiše a rychle se z něj zvedla. Naštěstí tvrdě spal. Rychle vyklouzla z pokoje.

Opřela se zády o stěnu a položila si ruku na hruď, protože cítila, jak jí srdce buší jako