Daniel si tiše povzdechla a posadil se na gauč v obývacím pokoji, vypadaje smutněji než kdy jindy. Měl obavy z toho, co řekla jeho matka. Pokud jde o něj, v hloubi duše ví, že jeho matka nevyhrožuje jen tak do větru.

Právě tehdy k němu přišla paní Lois a posadila se vedle něj.

„Co se děje? Ten výraz ve tvé tváři znám,“ řekla paní Lois a vypadala ustaraně jako vždy.

„Jde o mámu,“ řekl Daniel.

„Ach!