Z pohledu Arii

„Ach. To je milé.“ Můj hlas byl bezbarvý.

Zamračil se na mě. „Nevypadáš zrovna nadšeně.“

Pokrčila jsem rameny.

Neuvědomoval si, že už je dávno pozdě.

Kdyby mi pomohl tehdy, když jsem se za ním objevila v klubu s tím návrhem, byl by mým zachráncem.

Ale neudělal to. Jen se mi vysmál a řekl, že si jeho námahu nezasloužím.

A teď už jsem mu nevěřila. Vážně jsem si nemyslela, že by se za