Pohled Arii

„Ne!!“ zakřičela jsem bez přemýšlení.

Srdce mi zběsile bušilo o žebra. Ani náhodou. To snad ne. Otto by přece nezavraždil jednoho ze svých vlastních pacientů… že ne? I když byl krutý, tak daleko by nezašel. Nemohl!

Zatnula jsem pěsti a zírala na něj se zadrženým dechem. On mi pohled oplácel – klidný, samolibý, jako by si užíval paniku v mé tváři.

O pár vteřin později se konečně uchecht