Emily se na chvíli odmlčela, než strojeně odpověděla: „Mami, je to úplně moje chyba. Nebýt mě, Janet by nebyla tak materialistická!“
„To není pravda,“ utěšovala ji Megan. „Ty jsi navždy má drahá dcera.“
Janet stála u zábradlí v prvním patře a pozorovala tu scénu. Její rty se mírně zkrivily do posměšného úsměvu.
Následujícího dne přišel rodinu Jacksonových zničehonic někdo navštívit.
Někdo klepal na dveře brzy ráno, a tak Emily spěchala otevřít.
Ukázalo se, že je to Meganina přítelkyně, paní Laneová.
Megan a paní Laneová se znaly z minulosti, kdy byly modelkami. Byly si blízké, a tak poté, co se paní Laneová dozvěděla, že Megan našla svou biologickou dceru, přispěchala dnes na návštěvu.
Emily se šťastně usmála, když ji uviděla. „Paní Laneová, ráda vás vidím!“
Megan ji také přišla pozdravit: „Paní Laneová, vy jste tady!“
Paní Laneová si Emily prohlédla laskavýma očima. „Emily, už je to tak dlouho, co jsem tě viděla naposledy. Jsi teď ještě vyšší a hezčí.“
Emily si stydlivě zakryla tvář a zahihňala se. „Děkuji.“
Ty tři si chvíli povídaly, než si všimly Janet poblíž.
„Eh, je ta dívka tvá biologická dcera?“
Megan cítila, jak se jí svírá srdce, a pevně zaťala pěsti, zatímco její výraz mimoděk ztuhl.
„Ano...“
V tu chvíli Janet zrovna seděla na pohovce. Měla na uších sluchátka a líně se opírala o opěradlo. Přesto vyzařovala nepřístupnou a nepřátelskou auru.
Paní Laneová se usmála a poznamenala: „Je tak hezká a opravdu je celá ty. Paní Jacksonová, jste skutečnou vítězkou v životě, když máte dvě hezké dcery.“
Meganiny nehty se jí zaryly hluboko do dlaní a ucítila ostrou bolest. Emily, která stála vedle ní, se cítila ještě hůř.
„Paní Laneová, vy asi žertujete; někdy mít víc nemusí být nutně dobrá věc.“
Stalo se, že Janet k nim vzhlédla, když to Megan poznamenala.
Nicméně paní Laneová navrhla: „Megan, je to tak dlouho, co jsme se viděly naposledy. Slyšela jsem, že ve velkém obchodním domě je teď nová restaurace, kde podávají dovážený novozélandský steak! Proč si tam nezajdeme na jídlo?“
Emily se rozzářila úsměvem, když to uslyšela. „Je to pravda? Už jsem neměla dovážený steak hrozně dlouho.“
Při zmínce o dováženém steaku se Emily začaly sbíhat sliny.
Paní Laneová promluvila a usmála se na ni: „Ano, taky už je to dlouho, co jsem ho měla naposledy. Mimochodem, paní Jacksonová, proč nepozvete i svou druhou dceru?“
Meganin výraz ztuhl. Janet vyrůstala na vesnici a obávám se, že steak nikdy neměla. Jsem si jistá, že by neuměla zacházet s příborem a nejspíš by se tam později ztrapnila.
Přesto se Megan obávala, že by si paní Laneová mohla všimnout jejích obav, a tak se rychle vzchopila. „Jistě, ale ona moc nerozumí anglicky. Půjdu si s ní promluvit.“
A tak Megan zamířila k Janet a sundala jí sluchátka.
Janetina víčka se pomalu zvedla a pohlédla na Megan.
Megan ztišila hlas do šepotu. „Později jdeme s paní Laneovou na steak. Řekneš, že nemáš ráda steak a že chceš orientální jídlo. Rozumíš mi?“
Janet zírala na Megan a ušklíbla se na ni. Pak lhostejně prohlásila: „Nejdu.“ Poté nasadila výsměšný tón. „Nerozumím anglicky a neumím jíst steak.“
„No...“ Janet sedí na pohovce a je od nás tak daleko. Jak slyšela můj rozhovor s paní Laneovou?
Megan neměla slov, když to slyšela.
Pozorovala Janet, která vyzařovala vzdorovitou a odtažitou auru, skoro jako dikobraz v obranném postoji, a u srdce ji zabolelo.
Chvíli mlčela, ale dál to nekomentovala.
Je dobře, že nejde; jinak by nás mohla ztrapnit.
Paní Laneová pochopila důvod, proč se k nim Janet nechtěla připojit. Přece jen teprve dorazila do Sandfort City. Jsem si jistá, že na spoustu věcí není zvyklá.
Než Emily a Megan s paní Laneovou odešly, Janet obdržela na telefon textovou zprávu.
Lee naléhal a položil jí znovu tu samou otázku. ‚Janet, jsi si jistá, že nepřijdeš? Hlavní položkou dneška je Bronzová býčí hlava. Na aukci se sjedou velcí hráči z celého světa, aby ji získali.‘
V Meganině klidném pohledu se mihl záblesk emocí a jednoduše mu odpověděla: ‚Už jdu.‘
Aukce už začala, když dorazila.
Když si Lee všiml jejího příchodu, vzrušeně zvolal: „Janet, jsi to opravdu ty?“
„Kdy začíná dražba bronzových předmětů?“
„Brzy, hádám; nejspíš za další půlhodinu,“ mnul si Lee bradu a s úsměvem odpověděl.
Janet se opřela o opěradlo židle. Překřížila nohy a líně pozorovala okolí.
Je to pravda, aukce ve velkých městech jsou živé.
Lee pohlédl na Janet, která byla zaneprázdněna pozorováním okolí. Kdo by věřil, že tahle dívka je skutečným velkým hráčem? Je zběhlá v medicíně, malování, hackování a dokonce i v automobilových závodech.
„Další položkou je hlavní předmět dnešní aukce – Bronzová býčí hlava.“ Hlas moderátora zaburácel a rozlehl se celým aukčním sálem.
Janet vzhlédla a uviděla asistenta, jak opatrně přináší na pódium Bronzovou býčí hlavu. Zdálo se, že jde o velkolepou událost, a Janet instinktivně přimhouřila tmavé oči.
Moderátor poznamenal: „Věřím, že všichni znají tento národní poklad. V tom případě začněme aukci na 10 milionech.“
„11 milionů.“
„13 milionů.“
„15 milionů.“
Ti, kterým se podařilo získat místo v aukci, byli samí bohatí a mocní lidé.
Navíc Bronzová býčí hlava byla národním pokladem, a tak šlo o intenzivní soutěž.
„20 milionů.“
„50 milionů.“ Z druhého patra zaburácel mužský hlas a nejspíš patřil nějaké mocné osobě.
Jeho nabídka upoutala pozornost všech a všichni k němu vzhlédli.
Byla to jen Bronzová býčí hlava s vyvolávací cenou 10 milionů, ale nyní to byl pětinásobek vyvolávací ceny.
Pořadatel z OSN původně cítil, že 20 milionů by byla za býčí hlavu považována za dostatečně vysokou cenu.
Nečekali, že cena vyletí na 50 milionů!
Zdálo se, že ty lidi nic nezastaví!
„Slyším víc než 50 milionů?“ zeptal se moderátor podruhé. Třetí úder jeho kladívka by obchod zpečetil.
„80 milionů!“ Lee zvedl plácačku a usmíval se tak široce, že z jeho očí zbyly jen štěrbiny.
No, není to můj nápad; jen mluvím jménem Janet.
„80 milionů!“ Moderátorův hlas byl křikem téměř chraplavý. Trvalo mu docela dlouho, než znovu nabyl hlasu. „80 milionů. Je tu vyšší nabídka?“
„80 milionů poprvé; 80 milionů podruhé; 80 milionů potřetí.“
Nakonec žádné nové nabídky nepřišly. Janet a Lee tak zakoupili Bronzovou býčí hlavu za astronomickou cenu 80 milionů.
Nijak zvlášť po tomto bronzovém předmětu netoužím, protože ho koneckonců nemohu nosit denně. Předpokládám, že ho předám státu.
Janet se šťastně postavila a v jemných očích jí lehce zajiskřilo úsměvem. Nasadila si sluneční brýle, dala ruce v bok a chystala se odejít.
„Dámy a pánové, prosím, neodcházejte ve spěchu. Právě jsem byl informován, že přichází poslední položka. Prosím, chvíli posečkejte.“
Moderátor právě obdržel aktualizaci a snažil se hosty uklidnit a udržet na místě.
Janet a Lee se pomalu otočili, aby se na něj podívali, a oba si vyměnili úsměvy, než se znovu posadili.
Moderátor se zdvořile usmál. „Dnes osoba odpovědná za OSN, prezident Jayden, osobně vybral dárek, který si všichni mohou užít. Dámy a pánové, neváhejte se podívat, než odejdete.“
„Ach? Prezident Jayden pro nás dokonce připravil program. Je tak pozorný,“ komentoval někdo z publika.
Odpovědná osoba, prezident Jayden, se na dav široce zazubil.
Tlesk, tlesk! Dvakrát tleskl.
Okolní světla zhasla a zůstalo jim jen tlumené světlo přímo před sálem, které dopadalo na střed vyvýšeného pódia. Někde po cestě se objevila další černá klec a v té kleci byl někdo uvězněn.