Lehce našpulila rudé rty, sklonila se a přiblížila se k Masonovu krku. Když si všimla, že jeho dech ztěžkl, uchechtla se. „Neudělám to, protože nejsem pes!“

Mason k ní vzhlédl zpoza řas a v očích mu zaplála stopa horké touhy. Těžce dýchaje, chraplavě řekl: „Snažíš se mě svést?“

Janet se vrátila na své místo a líně se opřela, aniž by mu odpověděla. Soudě podle Masonova tónu, zdálo se, že o její kou