Masonovy tenké rty se zkroutily do lehkého úsměvu. Zíral na svůj telefon a bojoval s nutkáním udělat první krok, ale nakonec Janetino číslo vytočil.

„Zlato, moc mi chybíš,“ přivítal Janet v telefonu hluboký a smyslný hlas.

Janet byla zaneprázdněná balením věcí ve svém pokoji, a tak se trochu zarazila, když uslyšela Masonův hlas. Zalapala po dechu, než mu odpověděla: „Mně taky…“ V půlce věty si to