Mason se zdviženým obočím řekl: „Copak nevíš, že ty tvé měkké, malé ruce mě lechtají pokaždé, když se mě dotkneš?“

Jak by mi tyhle ruce mohly ublížit? pomyslel si. Jen to lechtá!

Janet se zrychlil tep. „Dobře, to stačí! Jdi hned spát. Stará paní je hned naproti našemu pokoji. Neměli bychom ji rušit!“ řekla a snažila se ho odehnat, i když to nebylo to, co si její srdce přálo.

„Ne, dneska chci spát