„Pane, vůz je připraven. Jste si jistý, že chcete jet do rezidence Arnoldových?“ zeptal se George, Ethanův majordomus.

„Pročpak? Copak to mám zakázané?“ Ethan seděl na svém invalidním vozíku a vyzařoval auru důstojné elegance. Měl na sobě košili a sako, zpod jehož rukávu vykukoval náznak modrého tetování. Působil záhadně a odtažitě, obestřen lehkým nádechem melancholie.

„Ale milostpaní...“

Ethan n