Jasmine se snažila z jeho výrazu vyčíst, co si Zach myslí, ale jeho tvář byla nečitelná. Nedokázala rozeznat vůbec nic, ale srdce se jí svíralo žalem.

„Žárlíš?“ Zach se natáhl přes ni a položil sklenici s vodou na stůl, pak z kapsy saka vytáhl hedvábný kapesník a otřel si ruce, jako by se dotkl něčeho špinavého. Když skončil, hodil ho na stůl.

Jasmine se usmála: „Samozřejmě! Jsi přece muž, na kter