„Jadie, prosím, odejdi.“ Madelyn promluvila chladně: „Všichni odejděte. Můj otec potřebuje klid a vy ho rušíte.“ Odvrátila se, přestala jim věnovat pozornost a neměla zájem dál sledovat jejich divadlo.

„Madelyn...“ začala Rosario se smutkem v očích a jakýmsi způsobem z Madelyn dělala padoucha, jako by spáchala něco neodpustitelného.

„Ven!“ Madelyn už je nechtěla vidět.

Jadie semkla rty: „Rosario,