Kai spěchal na oddělení, kde už Agustin nabyl vědomí. Měl mírnou tvář, ale obočí měl svraštělé. Lapal po dechu a svíral se za hruď.

„Můžete jít,“ řekl Kai sestře.

Sestra odpověděla: „Dobře, pane doktore.“

Agustin ležel v posteli a mluvil chraptivě: „Neboj se. Jsou to jen ty moje přetrvávající zdravotní problémy.“

Kai přinesl polštář a podložil jím Agustinova záda.

Agustin se zeptal: „Už se probral