Když Madelyn odcházela od Zacha, usmál se, chytil ji za zápěstí a přitáhl si ji zpět do náruče. Rukou jí jemně projížděl dlouhými vlasy a hleděl na srpek měsíce na noční obloze.

"Paní Jardinová, zdá se, že si vždycky najdete důvod, proč mi něco vyčítat. Já nejsem jako on. Poslouchej, slibuji, že už se s ním nebudu stýkat. Bude to naposledy, ano?"

Zachův hlas působil jako lék, který hojil její zran