**DOMONIC**

Zatímco nad kaňonem doznívá umírající víření vrtulí, otočím se ke Gabrielovi, můj Desert Eagle plně nabitý a studící na boku. Zírá na mě, oči tmavé a rozzlobené. Ruku má stále šedou a začínám si myslet, že taková už zůstane. I teď tou zatracenou věcí hýbe, jako by mi mohl číst myšlenky.

Ušklíbnu se. „Alespoň ji můžeš pořád používat.“

„Polib si, Alfo,“ odplivne si.

Jsou dvě ráno a náhor