**ANASTACIA**

Můj pohled je najednou stržen od Paulovy náhle pobledlé, rozpačité tváře k místu přes jeho rameno, odkud se na mě shlíží vysoká, vnadná samice. Zírá na mě povýšeně, a když sjede očima mou teplákovou soupravu, která je mi asi dvakrát větší, mám pocit, že jí připadám bezvýznamná. Tam, kde ona je vysoká, já jsem malá, a v tomhle ohozu musím pravděpodobně připomínat dítě. *Obzvlášť* když