**PAUL**

Jízda k mému domu probíhá v tichu jako v hrobě. Anastacia mi od svého traumatizujícího telefonátu se sestrou neřekla ani slovo. Ani jedno slovo. A navzdory tomu, že všechno ve mně prosí, abych ji vzal do náručí a políbil její obavy pryč, vím, že zrovna v tuhle chvíli potřebuje svůj prostor.

Tak... jí ho dopřeju.

Ale jestli ji ještě někdy uvidím takhle plakat... jako by byla na celém světě