**ANASTACIA**

Zvuk vrčení je stále hlasitější, ozvěna dusotu kroků odrážející se ke mně zezadu lechtá mé vnímání a nutí mě narovnat záda. Vítr mi sviští kolem tváří, kakofonie rozbitého ostružiní a praskajících větví zní jako makabrózní chór v noci. Světlo dorůstajícího měsíce nahoře pulzuje jako stříbrná svatozář, jen těsně mimo dosah. Myslí se mi honí smršť myšlenek, jak se snažím přijít na to,