**ADELLE**

Jednou mrknu. Podruhé. A pak: „Omlouvám se. To mluvíte na *mě*?“

Někde v koutku mysli vnímám, jak Gryffinovo tělo vedle mě ztuhne a jak se jeho stisk mé ruky náhle, téměř záměrně, zpevní. Ovine mi paži kolem ramen a přitáhne si mě o něco těsněji k hrudi, zatímco se mu ze rtů vytratí pomalý povzdech a natočí mě tak, abych stála čelem k tomuhle cizinci.

„Nemusíte se omlouvat,“ odpoví muž