**KODA**

„Myslíte, že bych ji měl vzít domů,“ řeknu chladně a na tváři se mi zkroutí sadistický úsměv. „Jste si tím naprosto jistý?“ zeptám se doktora, zatímco nepřestávám zírat na oceán za okny a na tmu válčících vln. Před malou chvílí jsem sledoval, jak Blade v neproměněné podobě odplaval do toho makabrózního šílenství, a ještě teď tam je. Tváří k ostrovu sleduje druhé patro domu, je jen malinké