**EMILY**

Vůbec nevím, kam jdu! Vím jenom to, že je venku pekelná kosa a očividně hodně pozdě. Jak těkám hlavou zleva doprava, pozoruju ticho domů a ozvěnu svých kroků v botách. Popravdě je to trochu děsivé, a to už je co říct...

Najednou se mé kroky zpomalí, mlha, která se přede mnou valí, je jako plíživé varování, když se plazí mezi stromy. Jako by říkala: *otoč ten svůj hloupý zadeček, holčičko