**LIEF**

Zvuk Rainierova nekontrolovatelného smíchu se line ze sluchátka po další dvě nebo tři *ztracené* minuty mého života a já zasténám: "Co je na tom kurva tak hrozně vtipnýho?"

Další smích a pak: "Promiň. Omlouvám se. Myslel jsem, že jsem tě na vteřinu slyšel mluvit řečí *ufňukaných děvek*. Nechtěl bys zopakovat, co jsi říkal, ještě jednou?"

"Vážně?" S těžkým povzdechem se vydám zpátky nahoru