**LIEF**

„Z-zlato,“ vykoktám, omámený tím, jak se má mysl snaží držet krok s tím kurvaskvělým směrem, kterým se tenhle večer ubírá. „My musíme-“

„*My?* My si musíme *zašukat.* A *ty? Ty* musíš – držet – hubu,“ odsekne, přejede mi jazykem po hrdle, zasténá a saje mou kůži. „Dopřej mi to,“ vydechne. „Dovol mi mít tě. Nemyslela jsem si, že dostanu šanci. Nemyslela jsem si, že někdy budu mít něco tako