Vstřebávám ten pohled před sebou. Polknu knedlík v krku. Začínají se mi potit dlaně, když se na ni dívám.

„Ahoj Rydere,“ řekne a já znovu polknu naprázdno. Přistoupím k ní blíž a přestanu se rozhlížet, abych se ujistil, že to vidí i ostatní. Všechny oči jsou upřené na ni.

„Můžu se zeptat, proč jsi tady?“ zeptám se jí a ona se na mě ušklíbne, když s jistotou a grácií vykročí vpřed. Přesto je tahle