„Ne, Rydere. Čekali jsme dost dlouho. Měli jsme to udělat už před lety. Copak to nechápeš? Ty, Rydere Jacksone, jsi můj. Takže ano, vezmu si tě. Přežili jsme všechno, co nám život přichystal. Pokud to nevidíš, tak…“

Už je zase na mně. Zvedne mě a já zakřičím, když mu obtočím nohy kolem pasu. Záda mi narazí na zeď. Zasténám, když mě přitiskne, dívá se mi do očí a já se na něj jemně usměju.

„Jsi můj